Vytisknout
Kategorie: Poznatky psychologa
Zobrazeno: 2355

KBT je vhodná téměř u všech psychiatrických pacientů. Samotná KBT  (tj. bez preskripce farmak) má účinnost asi 70 %. (Praško, 2008). KBT přístupy byly a jsou zvoleny jako postup první volby při léčbě úzkostných poruch (Praško, Možný, Zbytovský, Pašková, Prašková, 2003).  Kognitivní terapie působí u OCD pacientů na jejich tendenci nadhodnocovat nebezpečí a fungovat ve stínu abnormální percepce zodpovědnosti. Behaviorální terapie zase ukazuje pacientovi, že nenastane např. tragická událost, jíž se bojí, tím, že po expozici pacienta nedovolí provést jeho „rituální protiopatření“, aby mohl zjistit, že tolik obávaný následek (např. tragická nehoda postihující někoho blízkého) nenastane (van Oppen et al. in Kašpárek, Přikryl, Sýkovová, Baláž, 2012).

 

     Praško a kol. (2003, 42) uvádí základní nástroje následovně:

     • kognitivní práce s pacientem:

     - kognitivní restrukturalizace automatických negativních myšlenek, jejich odhalení, 

       testování a nalezení důvěryhodné racionální alternativy k nim

     - označení kognitivních omylů, mylných kognitivních procesů, které vedou ke 

        zkreslení, katastrofizaci či nesprávné interpretaci podnětů

     - testování kognitivních schémat, jejich formulace a akomodace do flexibilnější, méně 

        kategorické alternativy

     - odstraňování kognitivního vyhýbání 

 

     • behaviorální práce s pacientem

     - plán hierarchických expozic

     - denní či víkendové plánování aktivit (+ krizový plán – Praško, 2008)

     - vypracování systému odměn

     - behaviorální experimenty

     - nácvik relaxace

     - plánovaná fyzická aktivita

Jako kombinaci technik je možné využít např. řešení problémů v životě, nácvik sociálních a komunikačních dovedností apod.

     Willson a Branch (2004) doporučují sepsat tři seznamy: seznam všech hlavních obav a strachů, dále přehled ochranných a obranných rituálů a následně výčet všech způsobů „obranného“ chování. Tyto seznamy umožní přesně zacílit expozici (vystavování daným strachům a obavám) a pravidelné (každodenní) písemné záznamy pacientovy činnosti a jeho emocí umožní sledovat vývoj v zastavování kompulzivní a obsesivní patologie, což můžeme zužitkovat v motivaci pacienta. Tito autoři také doporučují v situaci, kdy se nedaří  prováděné rituály zastavit, pokoušet se alespoň o odklad jejich provedení či je modifikovat (vytvořit si zkrácenou verzi). Kladou důraz na opakované pokusy bojovat s OCD a nevzdávat se, byť účinek terapie není zřetelný. Na druhou stranu upozorňují, že zastavení rituálů ještě neznamená výhru a je nanejvýš důležité nadále pracovat s psychikou člověka v oblasti uvolnění, relaxace, odolnosti vůči stresu a také v chápání vlastní zodpovědnosti, která má u pacientů až hypertrofické hodnoty. Dovolím si na tomto místě uvést techniku, která má rozvíjet objektivní percepci zodpovědnosti.

    • Identifikujte událost, za níž jste zodpovědní (například vykradení vašeho bytu, onemocnění)

    • Označte procento vaší osobní odpovědnosti, které přisuzujete, když se taková událost stane (od 0 do 

       100)

    • Vyjmenujte i ostatní faktory, které usnadnily a spoluúčastnily se na vývoji situace a stanovte i vaši 

       přímou roli v tom

    • Vytvořte koláč odpovědnosti (namalujte velký prázdný kruh, v němž jsou všechny faktory odpovědnosti, 

       které událost ovlivnily a nebo přímo zavinily). A nyní rozdělte koláč na jednotlivé díly, podle toho,     

        jakou míru odpovědnosti přičítáte faktorům, vyjmenovaným v etapě III. A sami sebe zapište na 

        posledním místě.

     • Znovu zvažte svůj díl skutečné zodpovědnosti, na základě tohoto rozdělení. Stanovte škálu od 0 do 100 

        jako v etapě II.

        Tuto techniku lze použít i pro negativní události, které se opravdu staly - ztráta zaměstnání, konec  

        vztahu, nemoc někoho milovaného (Willson, Branch, 2004, 12).

 

     KBT je možné doplnit o skupinovou terapii (přímé  účinky  na obsese a kompulze nejsou potvrzeny). V podobě svépomocné skupiny, v níž   mohou být přítomny také blízké osoby, však může být účast pro pacienta přínosem (Praško, 2008).