Malé záblesky se daly vypozorovat už v průběhu studií, když jsem se například na vysoké škole hádal v hodině filosofie s vyučujícím o důvod, proč se lidé snaží něčeho dosáhnout v životě. Jeho odpověď byla touha po slasti. Naopak já jsem zastával názor, že jde čistě o strach – z čehokoliv. Strach, že zemřu, že nebudu pochválen, že mě někdo opustí atp. 

Přidat komentář (12 Komentářů)

A pak přišel konec vysoké školy. Stěhoval jsem se z koleje do podnájmu. Nechtěl jsem utrácet přespříliš a tak jsme s přítelkyní vzali opravdu krcálek. Malý pokojíček asi 16m2, kde bylo všechno a nic. Vešla se tam dvojpostel, jedna šatní skříň, stůl, sprchový kout s umyvadlem a lednička. A na tomto místě opravdu začaly moje kontrolovací problémy.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Ani nevím, jestli někdo v práci postřehl mé problémy. Nejdříve přišly celkem nenápadně. Kromě občasného bezvýznamného zpoždění, které jsem popisoval v minulém díle našeho seriálu, jsem začal i v práci trochu více kontrolovat.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Ten rok byl velmi zvláštní. Byl jsem zraněný z florbalu. Delší dobu na nemocenské, pracoval jsem z domova a s přítelkyní jsme se domluvili, že bychom se vzali. Bylo toho na mě moc? Každopádně toho roku se začalo mluvit o ptačí chřipce. A já začal mít problémy s hygienou.

Přidat komentář (4 Komentáře)

Pak přišla vytoužená 1 týdenní dovolená před svatbou. Trávil jsem jí doma, u rodičů. Měl jsem představu, že nyní se všechno uklidní a moje problémy odejdou. Pravda, trochu se to zmírnilo, ale o nepatrné procento. Myl jsem se stejně vydatně jako v Praze, čehož si všimli samozřejmě i rodiče.

Přidat komentář (0 Komentářů)

A pak to začalo být růžovější. I když samozřejmě ne okamžitě. Jako medikaci jsem dostal:

  •  XANAX SR 2
  •  Citalec
  •  Neurol
  •  Defobin

V té době jsem díky častému zvracení vážil zhruba 60 kg a prý jsem vypadal jako syn své manželky (což já sám dodnes popírám). Nicméně po nasazení léčby a zákazu zvracet jsem se postupně dostal na 90 kg a přátelé mě nemohli poznat. Ale což, to by se dalo snést.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Do práce jsem se po nemocenské vrátil rád a z mých obtíží zbyly občasné obavy, které se daly zvládat, s patřičným přispěním medikamentů, které jsem stále polykal.

Nicméně po té hrůze, co jsem prožil, se mi změnil trochu hodnotový žebříček. V práci jsem se snažil více lobovat za pracovní prostředí a lidské vztahy, přišlo mi to najednou podstatné. Tím jsem se trochu dostal do nemilosti nadřízených.

Přidat komentář (6 Komentářů)

Po absolvování denního stacionáře v Bohnicích jsem se cítil fajnově. Když jsem přišel do práce, tak jsem najednou zjistil, jaká je úleva moci jít na záchod beze strachu, že tam pak strávím 45 minut mytím. 

Přidat komentář (1 Komentář)