A pak to začalo být růžovější. I když samozřejmě ne okamžitě. Jako medikaci jsem dostal:
- XANAX SR 2
- Citalec
- Neurol
- Defobin
V té době jsem díky častému zvracení vážil zhruba 60 kg a prý jsem vypadal jako syn své manželky (což já sám dodnes popírám). Nicméně po nasazení léčby a zákazu zvracet jsem se postupně dostal na 90 kg a přátelé mě nemohli poznat. Ale což, to by se dalo snést.
Nicméně nástup léků není okamžitý, jakože si vezmete jednu tabletku a do 20 minut vám začne být všechno jedno. Uvádí se zhruba doba 8 týdnů, než tabletky zaberou. Já jsem tedy to, že tabletky zabraly, moc nepocítil. Podle mě je to tím, že se stav zlepšuje postupně a pak nepocítíte žádný velký skok, abyste si řekli: „Aha, teď to začalo působit.“
Ale medikace nebylo to jediné, s čím na mě doktor Cimický vyrukoval. Praktikuje také akupunkturu, což mi nasadil hned od začátku. Docela jsem se toho obával, přeci jen nechat do sebe píchat jehličky mi nepřišlo příliš atraktivní. Ale pan doktor to dělá sám a osobně, takže jsem důvěru, kterou jsem k němu pociťoval, přenesl i na ty jehličky. Po aplikaci jehliček mě pak doktor uložil na lůžko a pustil realaxaci „Řízený sen“, což je jeho hlasem vyprávěný příběh, který vás dokonale uvolní a navodí pocit bezpečí. Tato kazeta/CD je k sehnání u něj v ordinaci, pokud by měl někdo zájem. Je to opravdu povedená nahrávka s krásnou hudbou. Tu kazetu jsem si koupil domů a přehrával jsem si ji před spaním.
Kromě tohoto všeho, na mě pan doktor nasadil i paní psycholožku, která na mě začala aplikovat KBT. Jen krátce, co je to KBT (kognitivně-behaviorální terapie):
„Kognitivní terapie působí u OCD pacientů na jejich tendenci nadhodnocovat nebezpečí a fungovat ve stínu abnormální percepce zodpovědnosti. Behaviorální terapie zase ukazuje pacientovi, že nenastane např. tragická událost, jíž se bojí, tím, že po expozici pacienta nedovolí provést jeho „rituální protiopatření“, aby mohl zjistit, že tolik obávaný následek (např. tragická nehoda postihující někoho blízkého) nenastane“. Více viz Co je metoda KBT - očima psychologa
Jednoduše řečeno jsme podnikali kroky, kterých jsem se obával, a vědomě neprováděl ony rituály, kterým jsem věřil, že mě mají chránit. Začali jsme tím, že jsme si sepsali moje největší strachy (a že jich bylo). Ohodnotili jsme, co bude nejsnazší a tím jsme začali. Takže můj plán úkolů byl např.:
• Do příští návštěvy (1 týden) si vyjít na procházku a ani jednou se neohlédnout, abych se ujistil, že jsem nic neztratil – pokud jsem to zvládnul, opakoval jsem to X-krát, abych si to zažil/zapamatoval bezpečnost takového počínání. Moje další úkoly byly třeba:
• Vyjít si ven a poté se nesprchovat ihned po příchodu
• Jet s manželkou zkušebně 1 stanici metrem a poté se doma ten den nesprchovat
• Sám si doma pouštět a zavírat vodu
• Vyjít si do restaurace a najíst se tam bez mytí rukou
• A mnoho dalších.
Také na mě byla nasazena fototerapie, což je léčba světlem. Půl hodiny jsem z velké blízkosti zíral do speciálního světla, které ve mě nabudilo pocit odpočatosti a energie.
Vyzkoušel jsem též speciální brýle a zvuky do sluchátek. Na tomto zařízení se dal navolit program, který pak stimuloval mozek. Já jsem měl relaxační program.
Musím říct, že tohle všechno dohromady úžasně fungovalo. Doktor i psycholožka mě uměli nádherně ocenit za jakýkoliv úspěch a trochu pokárat, když jsem něco nesplnil. Bylo to ale všechno tak bezvadně vyladěné, že jsem cítil tu obrovskou motivaci se sebou něco udělat.
Byl jsem toho času 4 měsíce na nemocenské a první měsíc se mnou byla doma i moje manželka, která mi pomáhala získávat odhodlání a zároveň působila jako poslední záchrana, kdyby se u mě spustila nějaká panická reakce na situace, do kterých jsem se vystavoval. Vedla mi velký sešit, kde jsme zapisovali úkoly a jejich pravidelné opakování, úspěchy i občasně přehmaty.
Toto všechno vyvrcholilo po 4 měsících, kdy jsme společně šli mezi hromadu lidí do O2 areny na koncert a po příchodu jsem se sprchoval pouze 15 minut a to bez dozoru manželky. Těšil jsem se do práce a mezi lidi vůbec. Přišel jsem si takřka vyléčen a tak jsme přerušili terapii a já jsem zase nastoupil do práce.
Co to se mnou udělalo, vám povím zase příště.
Napište mi prosím do komentářů, jaké léky berete vy a jak vám pomáhají. Díky moc.
ODBORNÉ KOMENTÁŘE
OCD je porucha, která sice člověka nijak neohrožuje na životě, ale dělá mu život nesnesitelný! Z toho se odvíjí i léčba. Musíme si přiznat, že většinu chorob v celé medicíně pouze ovlivňujeme, nikoliv, že bychom je kauzálně léčili. To se nám daří vlastně jen u některých infekčních chorob, kde známe původce a můžeme jej třeba antibiotiky zlikvidovat. U OCD jde o individuální poruchu, která je u každého jiná, vznikem i průběhově. Když zapojíme včas, to znamená co nejdříve, všechny možnosti, které medicína má ( farmaka, psychoterapii, akupunkturu, relaxace atd.) je možné zlepšení asi po roce.
KBT je léčbou první volby, tedy tím nejúčinnějším co zatím můžeme nabídnout. Ostatní terapie (např. psychoanalýza či jiné dynamické směry) zpravidla umožňují porozumět problémům, ale na OCD symptomy nemají takřka žádný vliv). Efektivním KBT nástrojem pro boj s OCD bývá expozice a zábrana rituálu. Osoba se za podpory terapeuta vystavuje obávaným situacím a učí se je zvládat jiným způsobem než za pomoci rituálu. Učí se také pracovat s úzkostí, neboť tato emoce v životě lidí s OCD hraje zásadní roli (OCD řadíme mezi úzkostné poruchy).
Kombinácia medikamentóznej a KBT terapie má u ľudí s OCD veľmi dobré výsledky. Lieky zabezpečia zníženie hladiny úzkosti, depresivity a celkovo zlepšia náladu, čo znamená, že proces učenia sa novému správaniu je jednoduchší. Expozícia problémovým situáciám je najzákladnejšou metódou v terapii OCD. Ide o postupné vystavovanie sa situáciám, ktoré spôsobujú úzkosť s následným zabránením vykonania rituálu. Cieľom je zníženie úzkosti, tým že si na dný podnet klient zvykne. Tento proces si môžeme priblížiť situáciou, kedy sa ponoríme do bazéna so studenou vodou, tá sa nám zo začiatku zdá studená a pokiaľ by sme ihneď z bazéna vyšli stále by sme vodu považovali za veľmi studenú. Ak však v bazéne zostaneme, voda postupne začne byť pre nás znesiteľná. Toto nie je dané tým, že by sa voda zohriala, ale tým že sme si na jej teplotu zvykli. Podobne to funguje aj v situáciách vyvolávajúcich úzkosť. Pri dlhšom pôsobení si na ne klient zvykne a úzkosť klesne, prípadne vymizne. Zábranu rituálom pri expozícii je možné trénovať postupným znižovaním počtu opakovaní, cieľom však vždy je, aby sa rituálom zabránilo úplne. V tomto procese je veľmi dôležitá spolupráca s rodinou. Je dôležité aby aj blízki boli oboznámení s princípmi terapie a aby neposkytovali klientovi uisťovanie, ktoré sa môže stať náhradou za rituál. Nesmieme zabudnúť ani na odmenu za úspešné zvládnutie nejakého kroku v terapii. Odmena vo forme napríklad obľúbenej činnosti, alebo oblúbeného jedla, či kúpi obľúbeného CD dodávajú klientovi dobrý pocit a motiváciu k ďalšiemu snaženiu.