Vytisknout
Kategorie: Příběhy
Zobrazeno: 3266

A pak přišel konec vysoké školy. Stěhoval jsem se z koleje do podnájmu. Nechtěl jsem utrácet přespříliš a tak jsme s přítelkyní vzali opravdu krcálek. Malý pokojíček asi 16m2, kde bylo všechno a nic. Vešla se tam dvojpostel, jedna šatní skříň, stůl, sprchový kout s umyvadlem a lednička. A na tomto místě opravdu začaly moje kontrolovací problémy.

Nutno podotknout, že zkraje jsem k tomu snad měl i důvod. U nohou postele byl totiž plynový radiátor, který opravdu sálal teplo a to intenzivně. Jednou v noci se mi peřina svezla o něco níže a opřela se o radiátor. Vzbudil jsem se, když už peřina takřka hořela. Byla očouzená, černá a smrděla jak psí kšíry. Od té doby jsem o topení opřel nehořlavou desku, aby se událost s peřinou už nemohla opakovat – a to bylo asi poslední smysluplné opatření, které jsem učinil.

Před odjezdem z pokoje - nejdříve na víkend domů – jsem začal kontrolovat, jestli náhodou neteče voda ve sprše nebo ve sprcháči. Ono se řekne, zkontroloval. Ale já na to čučel třeba 10 minut a pak se mě zmocnil nával nejistoty, že jsem to zkontroloval špatně a šel jsem na to civět znovu. K tomu se pak přidala kontrola, že jsem vypnul topení. Sice jsem tam měl tu nehořlavou desku, ale pomyšlení, že to všechno shoří a já způsobím požár celého domu, bylo silnější. Nejdříve jsem úporně pozoroval topení, že je skutečně vypnuté a poté na chodbě pozoroval měřič spotřeby plynu, že se skutečně ciferník neotáčí a že se tedy nekoná žádná spotřeba plynu. Později se přidaly zásuvky. Kontrola, že je televize vypojená ze zásuvky a že v zásuvce není nabíječka na telefon a že je dovřená lednice. Měli jsme malý kempingový vařič na plynovou bombu. Hodně času jsem strávil tím, že jsem kontroloval, zda je přívod plynu zavřený a několikrát se vracel to překontrolovat.

Přítelkyně moji úmornou snahu všechno zkontrolovat, pak překontrolovat a pak ověřit vůbec nechápala, ale snažila se to tolerovat. Jak jsem psal, největší zápřah to byl při odjezdu na víkend domů – to jsem dokázal kontrolovat i hodinu. V týdnu, kdy jsem začal chodit do práce, to nebylo tak hrozné. Ten tlak, že nesmím přijít do práce pozdě, mě donutil, abych vše „sfoukl“ za zhruba 10-15 minut.

Naše paní domácí bydlela přes chodbu. Jednou, když ve mně v práci vyklíčila opravdu silná nejistota, jsem naši paní domácí zavolal a pod nějakou záminkou ji vylákal k nám do pokoje (měla totiž klíče). To mě uklidnilo, ale pak jsem ji takto volal ještě několikrát.

Představoval jsem si, že až budeme jednou bydlet ve svém, že toto trápení všechno zmizí. Byt si dobře pojistím, a když se něco stane, pojišťovna to zacvaká – žádné starosti.

Ó, jak jsem se mýlil. Ale o tom až zase příště.

   

ODBORNÉ KOMENTÁŘE


 
MUDr. Jan Cimický, CSc.
psychiatr
V běžných podmínkách, kdy organismus je vyladěn do harmonie, stačí letmá zraková kontrola, je-li tam kontrolka, která pohasla (např. u vařiče). Tím je kontrola naplněna. Pokud to nepostačí a vrací se pochybnost, vedoucí k opakované kontrole i manuálně ( přesvědčit se, zda jinak kontrolka svítí), jedná si již o lehkou poruchu. Kotroly klik či kohoutků, s potřebou otevírat a znovu zavírat lze tolerovat jako "normu" na 3 až 4 minuty, Od této hranice se již jasně rozvíjí OCD.
 
 
 
Phdr., Mgr. Jiřina Sámková
psycholog
Kompulze jsou jedním z projevů OCD. Jedná se přitom o nutkavé provádění určitých činností (zde kontrolování), kterými chce člověk zabránit katastrofě, která ho v myšlenkách napadá (neuzavřený plyn = výbuch). Někdy je absurdní již sama myšlenka (např. nevychladlý fén zapálí skříň). Jindy je opatrnost vcelku namístě jako je tomu např. u plynových spotřebičů, ale způsob kontroly je již zcela mimo normu. Máte-li podezření, že Vaše obavy jsou přehnané či kontrola již neadekvátní, určitě se nestyďte zeptat se na názor např. blízké osoby. Kompulze totiž vrací Váš klid jen zdánlivě.Prováděním kompulzí se člověk dostává do bludného kruhu. Provedená kontrola na chvíli skutečně zmírní trýznivý pocit, že se něco může stát. Neodstraní ale nutkavou myšlenku a ta znovu trýznivý pocit vyvolá. Kontrolní chování pak bývá prováděno déle a kolikrát i různými způsoby. Může vzniknout dokonce rituál s určitým pořadím kroků a jejich opakování.
Pro OCD není rozlišovacím prvkem většinou kvalita (obsah myšlenek, náplň činností), nýbrž kvantita.